ÚKLID

Zatím mě nic nezabilo, ikdyž jsem skálopevně přesvědčená, že pod tou hromadou bordela, co mám na stole, se nevyhnutelně musela vyvinout nová forma života ((a s mým štěstím šavlozubého typu)). Která se mě pokusí zardousit při sebemenším pokusu o dohrabání se k desce stolu ((nacházející se v přibližné hloubce půl metru))... Bojím, bojím.
Jasně, můžu si za to sama, když si díky vrozené averzi k úklidu ((který musím provést já osobně, ostatní ať si klidně uklízí o 106)) pěstuju v pokojíku zaprášený look á la muzejní depozitář... Ale kdo se s tím má furt otravovat že...
No nic, jdu pro vysavač ((kdyby něco, můžu s ním umlátit tu krvelačnou potvoru, co na mě odněkud skočí)) a protichemickej oblek. A kontejner na vyhořelé jaderné palivo by taky bodnul, jenom škoda že žádným nedisponuju.
Kdyby mě už nikdo nikdy neviděl, tak hned po skončení bujarých oslav navrhuju do mého pokoje vhodit granát a zavřít dveře...