GETTING SPORTY

Asi jsem dostala míčem do hlavy. Aspoň si teda nedokážu jinak vysvětlit, proč mě najednou napadlo, že budu pravidelně chodit plavat. Navíc jsem plavání nikdy nijak zvlášť nemilovala - pravděpodobně proto, že se mě máti v raném věku snažila naučit plavat stylem "do hluboký vody s tebou a plav".. No kdo by po takovém zážitku ((navíc ne ojedinělém)) něměl strach? Není divu, že jsem se naučila plavat až ve třetí třídě a navíc nijak zvlášť dobře. Proto tak trochu nechápu, že se po X letech prostě seberu, vlezu do bazénu a jen tak si uplavu nějaký dva kiláky. To by s mým atrofovaným svalstvem ani nemělo být proveditelný. No, zařaďme to mezi nevysvětlitelné úkazy 21. stoleti.
Až se oteplí a budem zas konečně chodit hrát beach, budu mít celkem 3x týdně kvalitní pohyb. To už tady nebylo od sedmé třídy, kdy jsem sekla s lyžákem. Aspoň že je to obrat k lepšímu a ne k horšímu ((pokud si zas nevykloubím při volejbale palec)). =o) Zatím si musím vystačit s plaváním a halovým volejbalem v ústavu. A vypadá to, že plavání bude i zábavné - kromě sportovních typů se na bazéně vyskytuje taky slušný počet magorů, co by radši měli sedět ve whirpoolu a nezavazet...=oD Třeba ta dívčina, co neměla brejle, tak plavala naslepo a cik-cak. Nekompromisně mi vrazila do dráhy jak ledoborec. Ale ani v té chvíli jsem se nelekla tak, jako když se mi o pár minut později "cosi" otřelo o bok. Zřejmě jsem nebyla sama, kdo měl zamlžený brejle, protože ten maník se taky dost lekl ((a soudě podle kuckání si asi taky dost lokl))... =oD